Nový zákon o odpadech č. 541/2020 Sb. účinný od 1.1.2021 přinesl mj. jednu zásadní změnu, tzv. „zákaz skládkování“. V §40, odst.1 je uvedeno:
(1) Provozovatel skládky nesmí od 1. ledna 2030 na skládku ukládat odpady,
a) jejichž výhřevnost v sušině je vyšší než 6,5 MJ/kg,
b) které překračují limitní hodnotu parametru biologické stability AT4 stanovenou v příloze č. 10 k tomuto zákonu, nebo
c) které je za stávajícího stavu vědeckého a technického pokroku možné účelně recyklovat.
V praxi toto ustanovení znamená, že počínaje rokem 2030 již nebude možné nadále skládkovat směsný komunální odpad a řadu dalších druhů odpadů s energetickým potenciálem, které dnes na skládkách běžně končí. Recyklace a energetické využití budou jedinými možnostmi, jak s těmito odpady nadále nakládat.

Základem moderního nakládání s odpady je jejich třídění přímo u původce. V případě měst a obcí to znamená prostřednictvím systémů sběru a svozu separovaných komunálních odpadů.
Společnost FCC provádí zpracování separovaných komunálních odpadů z barevných kontejnerů na třídicích linkách - např. v pražských Ďáblicích, v Úholičkách u Kralup n. Vltavou nebo v Lovosicích. Upravený odpad z těchto linek je předáván k následné recyklaci.
Na překládacích stanicích v Praze-Ďáblicích a Praze-Kyjích se z objemných a živnostenských odpadů vytřiďují dřevo a kovy, v menší míře i plast a papír. Zároveň se zde třídí i vysokovýhřevný průmyslový a živnostenský odpad, který je na zařízení v Úholičkách nebo v Lovosicích využíván pro výrobu tzv. tuhého alternativního paliva (TAP) pro cementářské pece.
Po provedení těchto činností, podporujících cirkulární ekonomiku, stále zbývá určitá odpadů nepoužitelná k dalšímu ekonomickému zpracování. Přitom ještě mají potenciál pro energetické využití, které je v hierarchii nakládání s odpady předřazené před prostým uložením na skládky.
Jedná se o směsný komunální odpad, zbytky z třídění separovaných komunálních odpadů, znečištěné odpady neumožňující jejich materiálové využití a také některé odpady z průmyslového a živnostenského sektoru, které nelze recyklovat především kvůli jejich složení (např. odpady kompozitních materiálů).

Energie z odpadu je považována za alternativní zdroj energie. Je dostupná a z části obnovitelná. Energetické využití nabízí řešení pro jeho bezpečné zpracování odpadů a zároveň eliminuje emise skleníkových plynů ze skládek a z využívání fosilních paliv. 
Využití odpadu k výrobě energie může významně přispět k řešení uspokojení poptávky po energiích, jejichž výroba není závislá uhlí, ropě a zemním plynu. 

Energetické využití odpadu má tyto výhody 
•    Bezpečné zpracování nerecyklovatelného odpadu
•    Hygienizace a inertizace odpadu
•    Snížení objemu a hmotnosti odpadu
•    Ničení organických znečišťujících látek (včetně perzistentních organických znečišťujících látek)
•    Příspěvek k cílům EU v oblasti energetické účinnosti (zajištění dodávek a nezávislosti na dovozu) a obnovitelných zdrojů energie (náhrada fosilních paliv)
•    Příspěvek k ochraně klimatu (snížení emisí skleníkových plynů)
•    Materiály určené k recyklaci se získávají zpět (kovy železné i barevné, inertní zbytky po jejich ověření pro využití ve stavebnictví)
•    Výzkum a vývoj v současné době ověřuje možnosti zachycování a ukládání uhlíku jako úložiště CO₂.

První spalovna odpadu s využitím energie byla na území České republiky vybudována v letech 1904–1905 v Brně. Stala se vůbec první spalovnou odpadu v Rakousko–Uhersku a již v té době využívala odpadu k výrobě elektrické energie. Nové zařízení bylo v Brně vybudováno v letech 1984 až 1989. V období 2008 až 2010 se uskutečnila jeho generální rekonstrukce. V současné době je zde připravována výstavba nové linky, po jejímž dokončení bude mít celkovou kapacitu 352 tisíc tun ročně.
Druhá spalovna komunálních odpadů byla postavena v letech 1930–1933 v Praze. Spalovna tehdy patřila k nejmodernějším v Evropě. Vysočanskou spalovnu nahradilo zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO) v Praze – Malešicích, které bylo do provozu uvedeno v letech 1996-1998. Jeho maximální kapacita po rekonstrukci dokončené v roce 2022, je 394 tisíc tun ročně.
Další moderní ZEVO bylo v České republice uvedeno do provozu v Liberci. Jeho výstavba byla zahájena v roce 1996, o tři roky později byla uvedena do provozu. Kapacita zařízení je 96 tisíc tun ročně.
Zatím poslední zařízení toho typu v ČR bylo postaveno v Chotíkově u Plzně.  V provozu je od roku 2016 a maximální kapacita zařízení je 110 tisíc tun za rok. Tepelná energie je dodávána do sítě centrálního zásobování teplem v Plzni.

Úvodem je potřeba zmínit pojmosloví v zahraničí. Pro zařízení na energetické využití odpadu je používán také výraz Waste to Energy (WtE) Plant. Pojem zařízení na energetické využití odpadu je na základě evropské i české legislativy jednoznačně definován parametrem R1 – energetická účinnost. 

Pokud převedeme údaje z mapky CEWEP do tabulky níže, získáme lepší představu o tom, jak nedostatečné jsou stávající kapacity zařízení na energetické využití odpadu v ČR. Zatímco v České republice bylo v roce 2020 energeticky využito průměrně jen 65 kg/obyvatele, ve většině států západní Evropy se tento údaj pohybuje výrazně nad 200 kg/obyvatele. A zdánlivě paradoxně je to nejvíce právě v těch zemích, které mají recyklaci odpadů na nejvyšší úrovni.